„Musíme zkoumat své životy a uznat, jak jsme svým jednáním a nejednáním poškozovali Boží stvoření.“
František, encyklika Laudato si‘, 218
Od Jana Pavla II. vybízejí papežové k tomu, co nazývají „ekologické obrácení“. Má to být proměna křesťanského života motivovaná lidmi způsobenou degradací světa, která je v současnosti velmi zřetelná.
Encyklika Laudato si‘ papeže Františka upřesňuje způsob, jímž by se ekologické obrácení mělo uskutečňovat, a zdůrazňuje, že to není úkol pro jednotlivce, ale pro společenství. Ekologické obrácení podle ní obnáší vděčnost a nezištnost, vědomí, že svět je Boží láskyplný dar a že jsme povoláni tiše napodobovat jeho štědrost. Obnáší také milující vědomí, že nejsme odděleni od ostatních tvorů, ale spojeni v nádherném univerzálním společenství – vědomí pout, jimiž nás Otec svázal, se vším, co spolu s námi je. Dohromady to tvoří ducha štědré laskavé péče.
„Rozhodnutí každého jednotlivce mají dopady na životy všech ostatních.“
Papež František na Twitteru 16. 9. 2018
Zatímco dřívější papežové ve svých sociálních encyklikách volali k odpovědnosti za dění ve světě vlády států a globální politickou autoritu (pro některé z nich mělo tuto úlohu plnit OSN, později začali volat po vzniku nové, účinnější autority), František v sociální encyklice Laudato si‘ volá k odpovědnosti za svět každého jednotlivého člověka, který se může a má stát součástí komunitních sítí a skrze ně ovlivňovat běh dějin. Podobně jako papežové před ním upozorňuje, že současní lidé jsou přesyceni zmanipulovanými informacemi a je pro ně pro to obtížné rozlišovat, co je správné a dobré, a co není, proto je povinností každého člověka být bdělý sám k sobě. Když sleduje současnou celosvětovou situaci, vidí, že plodí pocit nejistoty, který se může stávat živnou půdou pro kolektivní sobectví (Laudato si‘ 204, cituje Jana Pavla II., Poselství k světovému dni míru 1990). Avšak zatímco papežové před ním popisovali situaci světa a nápravu žádali od politických vůdců, papež František volá k nápravě a k radikálnímu obrácení každého jednotlivého člověka, protože i tam, kde vlády států selhávají, má každý člověk Bohem danou schopnost odpovídat na Boží milost, která působí v jeho srdci (Laudato si‘ 205).
„To, jak se lidstvo chová k životnímu prostředí, ovlivňuje to, jak se chová k sobě – a naopak.“
Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate 51
„Všichni jsme zodpovědní za ochranu a péči o životní prostředí. Tato odpovědnost nezná hranic. V souladu se zásadou subsidiarity je důležité, aby se každý angažoval na své vlastní úrovni a pracoval na překonání převahy partikulárních zájmů. Zvláštní úloha při zvyšování povědomí a při formování náleží různým skupinám v občanské společnosti a nevládním organizacím, které odhodlaně a velkoryse pracují na šíření ekologické odpovědnosti, odpovědnosti, která by měla být stále hlouběji zakotvena v respektu k „lidské ekologii“. Média mají v tomto ohledu rovněž odpovědnost nabízet pozitivní a inspirativní vzory. Stručně řečeno, péče o životní prostředí vyžaduje širokou globální vizi světa; odpovědné společné úsilí o překonání přístupů založených na sobeckých nacionalistických zájmech směrem k vizi neustále otevřené potřebám všech národů. Nemůžeme zůstat lhostejní k tomu, co se děje kolem nás, protože zhoršování stavu kterékoli části planety se týká nás všech. … Proto ochotně podporuji úsilí o větší smysl pro ekologickou odpovědnost, která by … chránila autentickou „lidskou ekologii“, a tak důrazně potvrdila nedotknutelnost lidského života v každé fázi a v každém stavu, důstojnost osoby a jedinečné poslání rodiny, kde se člověk vychovává v lásce k bližnímu a úctě k přírodě. Toto dědictví hodnot má svůj původ v přirozeném mravním zákoně, který je základem úcty k lidské osobě a stvoření, a je jeho součástí.„
Poselství k Světovému dni míru 2010, „Chcete-li dát vyrůst míru, chraňte stvoření“, odst. 11-12
